Jablůnka

6 V lykovém

 

Lýkový potok

Lýkový potok je pravostranným přítokem Vsetínské Bečvy o délce 3,3 km. Vtéká do něj Drahový potok a pak spolu ústí do Bečvy. Lýkový potok, místními nazývaný Lykáč, sbírá vodu ze severovýchodních svahů katastru Jablůnky, tj směrem od Pálenisek a od Růžďky. Dříve to byl Hlinský potok. Na jeho horním toku se nachází menší vodní plocha nazývaná Bárov. V době hospodářské krize ve třicátých letech 20. století byly jablůnecké potoky regulovány. Dělníci prováděli prohlubování jejich toků, břehy zpevňovali hatěmi – zatloukali kůly, proplétali je větvemi, zasypávali hlínou a drny. Budovali také splávky pro plynulý tok vody. V současnosti vidíme výsledky nedávné regulace Lýkového potoka. Výhledově udržitelný je trend směřující k revitalizacím, které vracejí vodní tokům jejich přirozený charakter a zvyšují schopnost krajiny zadržovat vodu.

Obr.: 1: Regulace Lýkového potoka

Původ názvu

Název potoka vznikl podle tradiční přírodní suroviny, kterou vegetace rostoucí v okolí potoka lidem poskytovala. Jedná se o vrbové lýko, které bylo po celé generace důležitým materiálem pro provaznictví a košíkářství. Podle jablůnecké obecní kroniky v Jablůnce v letech 1911 až 1921 existovala „vrbárňa“, kde se pro výrobu firmy Thonet pěstovala košíkářská vrba a získávalo lýko na výrobu sedadel židlí. V Lýkovém potoce byla “loupárna” vrbového proutí.

Přírodní význam Lýkového potoka a okolních mokřadů

Lýkový potok vytváří podmínky jak pro vodní živočichy (bezobratlé, drobné ryby), tak pro rostliny typické pro vlhké okraje potoků (devětsil, blatouch aj.). Místy vytváří tůně s pomalu proudící vodou a bahnitými usazeninami. Na březích potoka rostou stromy jako např. jasan ztepilý, olše lepkavá, habr obecný, vrba křehká, javor mléč a klen. Keřovité porosty tvoří svída krvavá, brslen, vrba nachová, bez černý aj. Z obojživelníků zde byl pozorován skokan skřehotavý, skokan hnědý, ještěrka obecná, z plazů užovka obojková, z ryb střevle potoční – všechno ohrožené druhy, kterým hrozí vyhynutí.

Lýkový potok zachovává na svém horním toku mokřadní a lesní ekosystémy. Mokřady je potřeba chránit a zachovat, protože zadržují v krajině tolik potřebnou a stále vzácnější a mizející vodu. Lýkový potok je zajímavou lokalitou pro pozorování rostlin, živočichů a přírodních procesů. Je stranou značených cest a stezek, nabízí klidné místo pro vycházky.

Slavná éra jablůneckého motokrosu

Na severních svazích Lýkového potoka se nacházejí louky, které byly kdysi ve vlastnictví rodiny Hartmanových, majitelů vsetínského pivovaru a sodovkárny a jablůnecké hospody U Konvičných. Dětem zaměstnanců zbrojovky žijících v činžovních domech Kolonii sloužily tyto louky jako ideální terén pro zimní radovánky provozované jak na saních, tak na lyžích. Na těchto loukách (na tzv. Hartmance) a na přilehlém svahu nad Lykáčem zbudoval na přelomu padesátých a šedesátých letech minulého století Automotoklub Zbrojovky Jablůnka motokrosovou trať. Trať byla díky své členitosti a převýšení pro závodníky zajímavá a náročná, pro diváky přehledná. Nejprve se zde jezdily závody na okresní, později na krajské, a nakonec na republikové úrovni. V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století se zde pořádaly dokonce kontrolní závody reprezentantů Československé republiky. Byla to nejslavnější éra jablůneckého motokrosu. Zbrojováčtí svazarmovci nevynikali ale pouze jako výborní organizátoři. Svatopluk Michalík st. a Evžen Žabčík st. byli také skvělými závodníky. V Lýkovém se jezdily až dva velké závody ročně, na které chodilo několik tisíc diváků. Dospělí platili vstupné 10,- Kč, děti polovic. V době konání motokrosu bývala Kolonie zaplněna motorkami, auta parkovala na fotbalovém hřišti a po celé vesnici. V roce 1990 byl jablůnecký automotoklub zrušen a tím definitivně skončila jedna velmi významná éra v historii jablůneckého sportu.

Obr.: 2: Motokrosová trať

Kříž z roku 1771 – nejstarší kulturní památka Jablůnky

Zajímavostí poblíž žlutého okruhu a jedinou kulturní památkou Jablůnky uvedenou v Ústředním seznamu kulturních památek ČR je kříž z roku 1771. Je památkově chráněn od roku 1958. Nachází se těsné blízkosti silnice mezi Jablůnkou a Bystřičkou na vyvýšenině U kříže.

Kříž dal v rámci rekatolizace postavit pro „povzbuzení náboženské vlažnosti poddaných“ majitel vsetínského panství Jan Křtitel Illesházy (1737–1799). Na jeho popud vznikly podobné kříže na Vsetíně, ve Valašském Meziříčí a v několika vesnicích. Nechal zhotovit také sochy světců, jednou z nich je socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1770 nalézající se u Pržna blízko bývalého brodu přes Bečvu. Autorem křížů a soch byl Šebestián Hartl, podstavce zhotovoval meziříčský kameník Šimon Závodník.

Jablůnecký kříž byl v roce 1771 postaven na jiném místě, než se nachází dnes, a to někde blíže k Bystřičce. Pravděpodobně v roce 1835 následkem prudké vichřice tento téměř dvoumetrový kamenný kříž  sochaře Hartla spadl a rozbil se. Spodní část však zůstala nepoškozena a byla přemístěna na místo u silnice I/57. Zničený kříž nahradili menším železným křížem s postavou ukřižovaného Ježíše Krista. Železná část kříže byla na začátku tohoto století natolik poškozena, že nutně vyžadovala opravu. Kříž byl zrestaurován v roce 2019 restaurátorem Tomášem Skalíkem.

Obr.: 3: Kříž z roku 1771 v Jablůnce