Jablůnka

5 U Kříže

 

Obec Růžďka

Obec Růžďka leží 6,5 km severně od Vsetína ve Vsetínských Beskydech, v hlubokém údolí Růžděckého potoka. Nadmořská výška obce je 376 m. Část pasekářských usedlostí, z nichž dnes některé slouží rekreačním účelům, je rozptýlena na samotách. Kolem obce se rozprostírá malebná krajina s přírodními památkami Louky pod Štípou, Mokřady Vesník a Růžděcký Vesník. Tvoří je luční společenstva s výskytem ohrožených druhů z čeledi vstavačovitých, rostlin. Vstavače jsou původní divoce rostoucí české orchideje, které jsou chráněny zákonem.

Historie, název

Katastry obce Jablůnka a obce Růžďka spolu sousedí, a tak není divu, že obě obce mají hodně společného. Obě vsi byly prvně zapsány v darovací listině Jana Kuny z Kunštátu z roku 1504 jako ves Jablunka a ves Rúščka. Komenského mapa Moravy z roku 1627 uvádí Růžďku pod názvem Raustka. Původ názvu nelze jednoznačně stanovit. Může být odvozen od staročeského osobního jména Rozžďa, které vzniklo od slovesa róžděti tj. splétati v růžice, nebo od slova roždie, tj. roští. Je též možné, že název obce pochází od divoce rostoucích planých růží. Na Komenského mapě byl zakreslen v Růžďce kostel. Jednalo se o dřevěný evangelický kostelík z roku 1605. Růžďka tehdy spadala pod prženskou farnost, a tak museli poddaní zajistit prženskému faráři cestu do Růžďky, nebo chodit do kostela v Pržně přes sedlo „U kříže“. Po třicetileté válce (1618–1648) kostelík převzali katolíci. Růžďka je ves s bohatou náboženskou tradicí.

Obr.: 1: Pohled na Růžďku v roce 1980

Boje o rovnoprávnost vyznání, významné památky Růžďky

V dobách před bitvou na Bílé hoře v r. 1620 byly obě naše obce převážně protestantské. Majitelé panství se snažili za pomoci jezuitů přivést obyvatelstvo Valašska na katolickou víru, mnohdy násilným způsobem. To také zapříčinilo, že Valaši za třicetileté války podporovali do naší země vpadnuvší protestantské švédské vojsko proti „domácímu“ habsburskému vojsku. Za účast v tzv. valašských povstáních byli Valaši po vítězství Habsburků tvrdě pronásledováni a nemilosrdně trestáni. V roce 1644 bylo císařským vojskem na Vsetíně popraveno 148 odbojných Valachů. Některé vesnice byly zcela vypleněny a vypáleny, Jablůnka a Pržno lehly popelem jen zčásti. Tlak na změnu víry vyústil v Růžďce r. 1777 v nepokoje a v jejich krvavé potlačení. Nábožensky motivované sváry ustaly až na po roce 1861, kdy evangelíci získali plnou rovnoprávnost ve vztahu ke státu a ke katolické církvi. Nejvýznamnějšími památkami v obci jsou katolický farní kostel sv. Bartoloměje z roku 1807, kostel českobratrské církve evangelické z roku 1872, pomník obětem I. a II. světové války a pomník evangelíků zavražděných při nepokojích v roce 1771.

Sedlo U kříže – spojení našich obcí

V sedle mezi Jablůnkou a Růžďkou stojí na kamenném podstavci umístěný železný kříž z roku 1929, proto název U kříže. Přes toto sedlo přecházeli občané Růžďky za prací do pyrotechnické továrny (vznikla v roce 1936), přejmenované později na Zbrojovku Jablůnka. Starší školáci z Růžďky docházeli v polovině minulého století do měšťanské školy v Jablůnce. Obyvatelé obou vesnic, často příbuzensky spřízněni, se navštěvovali během tradičních poutí konaných v Růžďce na konci srpna a v Jablůnce na začátku září.

Mezi oběma obcemi se na vrcholu Páleniska (571 metrů nad mořem) tyčí od roku 2011 stejnojmenný digitální převaděč České televize a slouží k pokrytí obou obcí televizním signálem. Vysílá na 43. kanálu v horizontální polarizaci z věže vysoké 37 metrů.

Obr.: 2: Výhled z Pržna na Páleniska

Umění a krajina

K zajímavostem v okolí Růžďky patří díla sochaře Miroslava Machaly umístěná volně v přírodě. Jedná se o dva a půl metru vysoký žulový obelisk “Meridián 18” vyznačující 18. poledník východní délky. Sluneční paprsek, který obeliskem prochází, vykreslí na zemi přímku kopírující osmnáctý poledník. Navíc každý den v roce ukazuje pravé poledne. Nachází se v nadmořské výšce 642 m n. m. poblíž Růžďky nedaleko turistického rozcestníku Nad Kotrly. Dalším unikátním artefaktem je “Kámen Slunovratů”, který je umístěn kousek od vrcholu Štípa na hřebeni nad Růžďkou. Pozorovatel zde může v době slunovratů a rovnodenností sledovat, kde přesně na horizontu hor vychází slunce.

Obr.: 3: Žulový obelisk Meridián 18

Obživa na pasekách

Valašsko bylo vždy chudý hornatý region s neúrodnou půdou, o kterém se říkalo, že tam „končí chleba a začíná kamení“. Strava Valachů byla hodně prostá a jednotvárná, založená na tom, co si na svých skromných hospodářstvích vypěstovali a co dokázali uchovat přes zimu. Na pasekách platilo, že „zemňáky a zelé – živobytí celé“. Kromě brambor a zelí ve stravě převažovaly obilniny, mléko a výrobky z něj. V jídelníčku Valachů se objevovala polévka zelňačka (kyselica), bramboračka, hřibová, ovesná, mléčná aj. Oblíbené byly kaše, ať už krupicová, pohančená, prosná nebo ovocná a různé druhy omáček. Když bylo z čeho, vařila se jídla, která zasytila, např. „pagáčky“ polévané máslem a smetanou, smaženice (vaječnica) na špeku s rozkrájenou klobásou, uzené v mléčné polévce s nudlemi, upečená vepřová krev s uvařenými kroupami, placky z mouky a vody mazané máslem a zalité horkým mlékem.

Obr.: 4: Zabijačka v Jablůnce

Nejhorší bylo jarní období, kdy docházely zásoby potravin. Naopak nejlepším z hlediska stravování bylo období žní, sběru hub a sklizně ovoce. Ovoce se dalo uskladnit ve sklepech, usušit na křížaly, uvařit jako povidla nebo nechat vykvasit pro výrobu slivovice. Maso bylo vzácností, jedlo se především ve sváteční dny – o nedělích, Vánocích, Velikonocích, svatodušních svátcích, hodech, křestech, svatbách a pohřbech. Při zabíjačkách se dělaly jitrnice, klobásy, jelita, škvarky, sádlo a udilo se maso do zásoby na horší časy.

Na Valašsku se říká, že „hřiby jsou maso chudých“. Houby často nahrazovaly maso v jídle a doplňovaly stravu lidí žijících na valašských pasekách. Je možné je upravovat čerstvé, nakládat nebo sušit na zimu. Pro zvýraznění chuti se přidávají do polévek a do omáček. Mezi pochoutky patří smaženice z hub a řízky z bedel. Na Valašsku sbíráme stejně jako naši předkové nejraději praváky, což je souhrnný název pro ty nejkvalitnější hřiby s bílou až krémovou dužninou (hřiby smrkové a dubové). Mezi oblíbené patří také modrající hřib kovář (sinál), křemenáč (janek), kozák (kozár), hřib žlutomasý (babka), ryzec syrovinka (kravička), liška obecná (kuřátko), holubinka, např. nazelenalá (holubička), muchomůrka růžovka (masák) a kolopeňky (václavky), rostoucí v trsech na pařezech a kořenech stromů. V okolních lesích je možné nalézt velmi vzácný a chráněný hřib královský. V posledních letech se u nás vyskytuje nepůvodní květnatec Archerův, připomínající mořskou hvězdici vyrůstající z vajíčka. Jedná se o houbu příbuznou s hadovkou smrdutou. Houby nejedlé, nehodnotné nesbíráme, říkáme jim „gemby“ nebo též „plcáky“. Mezi ně patří i nejedlý hořčák (hřib žlučník), který zkazí celou smaženici. Ten se na jablůneckých pasekách před šedesáti lety ještě nevyskytoval.

Obr.: 5: Hřib dubový - pravák