Jablůnka

2 Kobyla

Vrch Kobyla

Na jižní hranici katastru Jablůnky se nachází vrch Kobyla, který se v krajině zvedá jako hřbet koně. I proto se tomuto kopci začalo říkat Kobyla. Trigonometrické označení vrcholu Kobyly je ve výšce 467 metrů nad mořem (dále jen m n. m.).

Obr. 1: Vrch Kobyla

Nadmořská výška Jablůnky a geodetické body v obci

Výškový průměr obce Jablůnka se uvádí 324 m n. m. Na geodetické mapě najdete v obci hned několik domů s kovovými nivelačními body umístěnými ve zdivu budov. Například na kostele se nachází nivelační bod s výškou 324,17 m n. m. Kostel je vysoký 27,63 metrů. Na severním okraji obce na budově Sokolovny je uvedena výška 319,61 m n. m. Nejnižší místa našeho katastru bychom našli na jeho severním cípu poblíž autobusové zastávky U Matuštíků. Nejvyšším kopcem na katastru Jablůnky je Brdo s výškou 569 m n. m. Název Brdo označoval zalesněný kopec. Ve starých mapách je Brdo uváděno s přívlastkem Hrubé, což znamená „velké“ nebo „vysoké“.

Evropsky významná lokalita „Nad Jasenkou“

Do jihovýchodní části katastru obce Jablůnka zasahuje evropsky významná lokalita „Nad Jasenkou“, která se rozprostírá mezi obcemi Jablůnka, Růžďka a Horní Jasenka na ploše 738,6 ha. Předmětem ochrany v našem katastru jsou flyšové lesy (bučiny, dubohabřiny) a extenzivně sečené louky. V přírodní památce Mokřady Vesník se nachází pěnovcová prameniště se vzácným druhem asi dvoumilimetrového měkkýše vrkoče útlého. Pěnovcová prameniště jsou vzácné mokřadní ekosystémy, kde z podzemní vody bohaté na vápník dochází k vysrážení uhličitanu vápenatého (vápence), který vytváří porézní sediment – pěnovec. Lokalita „Nad Jasenkou“ je významná pro zachování biodiverzity podhorské a horské krajiny a je součástí evropské soustavy Natura 2000. 

Obr. 2: Evropsky významná lokalita

Výhledy na Bobrky a původ jejich názvu

Z Kobyly směrem na jihovýchod se nabízejí výhledy na Bobrky, místní část Vsetína.  Spatříme zde benzínku, autoservis, průmyslovou zónu, Centrum sportu, Technické služby Vsetín, ale i novou moderní zástavbu rodinnými domy. Název Bobrky upomíná na zaniklou ves Bobrek, která je zmiňována již v roce 1503 jako pustá. Je pravděpodobné, že vznikl na základě výskytu bobra evropského, který se běžně vyskytoval na území Čech a Moravy až do 19. století. Bobr byl intenzivně loven pro kožešinu, maso a pachové žlázy. Výraz bobrek/bobřek ve staré češtině označoval malého bobra, bobříka. Bobrky se postupně staly součástí Vsetína.  Dnes je to frekventovaná lokalita charakteristická průmyslovými areály, prodejnami a službami. Jsou tak důležitou součástí vsetínské infrastruktury.

Nejhlubší vrt v České republice

Na okraji Cigánova se nachází nejhlubší vrt v České republice. Dosahuje hloubky 6 506 m a byl prováděn v letech 1978 až 1982. Byla zkoumána geologická stavba podloží v této lokalitě. Na rozdíl od nafty a břidličného plynu se zde výskyt uhlí sice prokázal, ale v takové hloubce, že jeho těžba by byla neekonomická. Práce musely být ukončeny, protože v největších hloubkách se při vysokém tlaku, tvrdosti hornin a značných teplotách (asi 120 °C) nářadí lámalo a vrtáky nebylo možné vyzvednout na povrch. Křovinná vegetace a rákosí u mokřadu poblíž místa vrtu poskytují úkryt a možnost hnízdění ptáků, např. čejky chocholaté, volavky popelavé, pěvušky modré, strakapouda velkého, sojky obecné, budníčka menšího, sýkor, pěnic, červenek aj. Vyskytuje se zde ropucha zelená a ohrožený druh jediné české stromové žáby rosničky zelené, která díky přilnavým terčíkům na prstech může šplhat po stromech. Žije tu drobný hlodavec plšík pískový, označovaný jako “velký malý spáč”.

Obr. 3: Vrt v Jablůnce

Zbojníci a portáši

Náš kraj je spjatý s postavami zbojníků a portášů. Zbojníci se vyskytovali zejména v 17. a 18. století v oblastech moravských, polských, slovenských a ukrajinských Karpat. Přepadávali bohaté pocestné, kupce a panské dvory. Mezi nejznámější patřili beskydští zbojníci Ondráš a Juráš a slovenský zbojník Juraj Jánošík z Těrchové. Ten se údajně účastnil přepadení židovských kupců na Vsetíně v roce 1711. O zbojnících se zachovalo hodně pověstí. Podle jedné z nich měli zbojníci své naloupené poklady ukryté na vrcholu skály na Klenově poblíž přehrady Bystřička. Malíř Mikoláš Aleš, který měl k Valašsku blízký vztah, nakreslil předlohy Ondráše, Juráše a Jánošíka pro útulnu Libušín architekta Dušana Jurkoviče na Pustevnách. Vedle zbojníků zobrazil také legendárního portáše Jana Stavinohu z Karlovic. Spisovatel a malíř Jan Kobzáň z Liptálu se proslavil knihou O zbojníkoch a pokladoch (1927), napsanou v originální valašštině.

Císař Ferdinand III. založil roku 1638 polovojenskou jednotku portášů, kteří měli pomáhat císařskému vojsku v boji proti valašským rebelantům, zbojníkům, pašerákům a při vpádech Turků, Tatarů a Kuruců, což byli uherští povstalci bojující proti habsburské monarchii. V době klidu portáši dohlíželi na bezpečnost v obcích. Jejich služba byla doživotní a placená. Měli právo nosit zbraň. Nejproslulejší z valašských portášů byl Jan Stavinoha z Karlovic proslulý svou fyzickou silou. Na Valašsku bylo několik portášských stanic, z nichž jedna byla i v Jablůnce. Z Jablůnky známe jménem portáše Jiřího Vlčka a Josefa Kuropatu. V roce 1830 byly portášské sbory zrušeny.

Obr. 4: Kresba portáše- A. Strnadel

Valašská hudba

Pro lidovou hudbu našeho regionu je typická cimbálová muzika, složená z hráčů na housle, violu, klarinet, kontrabas a cimbál. Valašské písničky vyjadřují pocity, nálady a každodenní život Valachů. Jsou to písně milostné, pracovní, pastevecké, rekrutské a zbojnické. Tance z Valašska mají různé názvy, např. obřadní, obuškový, odzemek, valašská točená aj.

Asi nejznámějšími valašskými muzikanty byli kapelníci Jan Pelár a Antonín Matalík. Jan Pelár se narodil v roce 1844 v Hošťálkové a zemřel v roce 1907 v Pržně. Byl to hudebník samouk, neznal noty, ale klarinet ovládal mistrně. Hrával se svou kapelou při různých příležitostech, které se konaly v okolí, ať už to byly svatby, hasičské slavnosti nebo hodové zábavy. Vystupoval i v Pržně a v Jablůnce, nejčastěji ale na Bystřičce v restauraci Na Nové, na níž byla na jeho počest umístěna pamětní deska sochaře Pavla Drdy. Pelár se proslavil na národopisné výstavě na Vsetíně v roce 1892 a pak v Praze v roce 1895. Tam hrával se svou muzikou v hospodě „Na posledním groši“ před takovými osobnostmi, jako byli Mikoláš Aleš, Jaroslav Vrchlický či Svatopluk Čech. Popularitu získával svým živelným muzikantstvím a tím, že mnoho jeho písní bylo určených k pobavení a obveselení posluchačů a tanečníků. Antonín Matalík (* 1880 - † 1955) byl valašský lidový hudebník, skladatel a kapelník. Protože byl výborným houslistou, hrál v Pelárově kapele. Po Pelárově smrti si založil svou kapelu. Jeho píseň „My zme Valaši, jedna rodina“ brzy zlidověla a stala se neoficiální hymnou Valachů.

Obr. 5: Jan Pelár a kapela

Krásu valašské písně šířil Zdeněk Kašpar, uznávaný primáš a zakladatel vsetínského souboru lidových písní a tanců Jasénka, sběratel a upravovatel valašských písní. Mezi nejznámější zpěváky písní Valašska patřili Jan Laža z Leskovce a národní umělkyně Jarmila Šuláková ze Vsetína.

Významnou rodačkou z Jablůnky je Marta Santovjáková Gerlíková, která se věnuje filmové a kulturní tvorbě. V roce 2024 vydala album s názvem Valašská cérka, na kterém spolupracovala s Cimbálovou muzikou Valašsko. Působí jako scenáristka, autorka a režisérka a ve své práci se často vrací k valašskému prostředí a příběhům spjatým s rodným krajem. Je spoluautorkou námětu a scénáře k filmu Děda, který vznikl na Valašsku, a podílela se také na filmové pohádce Největší dar. Marta nazpívala spolu se známým valašským muzikantem Jiřím “Darebou” Václavíkem krásný duet Nad Jablůnkú.