Start / cíl Obecní úřad

 

 

Jablůnka – obec v údolí Bečvy

Základní informace o obci

K 1. lednu 2026 měla Jablůnka 2 067 obyvatel s průměrným věkem občana 44 let. Obec leží v nadmořské výšce 324 m v údolí Vsetínské Bečvy 7 km severozápadně od okresního města Vsetín. Mezi její charakteristické znaky patří rozvinutá občanská vybavenost, pestrý komunitní život, příznivé přírodní podmínky a bohatá industriální historie spojená s papírenským, sklářským, nábytkářským, zbrojním a strojírenským průmyslem.

Obr. 1: Historická pohlednice z Jablůnky

Historie obce Jablůnka
Od vzniku obce po konec třicetileté války

Počátek osídlení v blízkosti řeky Bečvy se odhaduje na 13. až 14. století. První písemná zmínka o vsi Jablůnka je z roku 1504. Poddaní vsetínského panství prožívali zlé doby a nešlo jen o neúrodu, povodně, chudobu, robotu a tuhé nevolnictví. Museli odolávat snahám o násilnou rekatolizaci. Většina obyvatel se hlásila k protestantským církvím, které vzešly z hnutí za reformu křesťanství, představovaného římskokatolickou církví. Za „třicetileté války“ (1618–1648) došlo k valašským povstáním, která byla krvavě potlačena. Tato válka byla vyvrcholením sporů mezi prohabsburskými katolickými a protihabsburskými protestantskými státy.

Obr. 2: Obecní pečeť z roku 1744

Jablůnka se smutně „proslavila“ jako místo přepadení císařského plukovníka Jana z Wintze, který v roce 1642 prchal před blížícím se švédským vojskem s vojenskou pokladnou a se svým majetkem uloženým na dvaceti vozech. U brodu přes Bečvu mezi Pržnem a Jablůnkou byl přepaden houfem asi sta Valachů. O všechen majetek přišel a stěží zachránil svůj život. Větší část „lupu“ nebyla nikdy nalezena.

Jablůnka v 17. až 19. století

Přes Moravu se po ukončení třicetileté války přelévaly loupeživé a krvavé vpády útočníků z Uher, hlavně Turků a Tatarů. V 17. a 18. století vsetínské panství patřilo šlechtickému rodu Illesházyů. Ti ovlivnili v období rekatolizace významnou měrou život a vývoj Vsetínska. Jejich zásluhou má Jablůnka národní kulturní památku, kříž z roku 1771, který se nachází poblíž frekventované silnice I/57 směrem na Valašské Meziříčí. Místní hřbitov byl založen evangelíky v roce 1852. Ve stejném roce zakoupili domek č. 16, který sloužil jako modlitebna a jako církevní, později obecná škola. V roce 1869 bylo v Jablůnce zaznamenáno 252 katolíků a 634 evangelíků. V letech 1877 až 1885 si evangelíci postavili v blízkosti školy kostel. Ten v roce 1903 při tragickém požáru vesnice vyhořel, stejně jako dalších 57 budov. Kostel byl obnoven v roce 1904.

Obr. 3: Kříž z roku 1771

 

Obživa Jablůnčanů

Vznik a vývoj místního průmyslu významně ovlivnilo vybudování tři kilometry dlouhého mlýnského náhonu, který již od 17. století využíval vodu Bečvy odvedenou od jablůneckého jezu. Voda z náhonu poháněla pilu, mlýn a po roce 1860 také technická zařízení pobočky Reichovy sklárny. Většina obyvatel se však stále živila polním hospodařením, chovem dobytka, také pracemi v lesích, na úpravách toku Bečvy a na železniční dráze. Zdrojem obživy byla též domácí řemeslná výroba, např. tkalcovství, soukenictví, výroba papučí, brousků, křiváků (kapesních nožů). Formani převáželi na vozech tažených koňmi různé zboží. Plťaři na vorech (pltích) svázaných z kulatiny nebo fošen či prken splouvali podle stavu vody v květnu a červnu po Bečvě do řeky Moravy k Hodonínu, kde takto přepravené dřevo prodávali. Trasa valašských plťařů začínala na „vazišti“ u Jablůnky a Pržna, kde se dřevo svazovalo pomocí houžví, nad ohněm napařovaných a kroucených mladých smrkových kmínků. Plťařství skončilo se vznikem železniční dráhy.

Moderní rozvoj obce ve 20. století a vstup do 21. století

V Jablůnce na začátku 20. století provozovala sklářská firma Reich pánvárnu, rafinérii a brusírnu skla. Kromě těchto provozoven na mlýnském náhonu stály tři pily (dvě u papírny, jedna na místě hřiště v Cigánově) a mlýn. V letech 1901 až 1928 tu existovala malírna skla Václava Dohnala, kde se pozdější národní umělec Karel Hofman vyučil malířem skla. V letech 1911 až 1921 zde firma Thonet vyráběla pletená sedadla na židle a provozovala loupárnu vrbového proutí, tzv. „vrbárňu“. Fungovala tu cihelna Josefa Sušně a pobočka továrny na ohýbaný nábytek Jakuba a Josefa Kohna, tzv. „politúrňa“. V první čtvrtině 20. století se v Jablůnce vyráběly dřeváky, nitěné knoflíky, párátka a skleněná bižuterie vč. vánočních ozdob.

Obr. 4: Reichova budova a v pozadí brusírna skla

Významnými událostmi pro Jablůnku bylo postavení Dolní školy (1929), Horní školy Na Láni (1954), výstavba staré a nové Sokolovny (1923 a 1956). Pro zaměstnanost mnoha Jablůnčanů bylo důležité zbudování pyrotechnické továrny Ing. Velinského v roce 1936, pozdější Zbrojovky Jablůnka. V roce 1951 bylo v průmyslu zaměstnáno už 55% obyvatel vsi. Byly postaveny budovy Místního národního výboru a hasičské zbrojnice (1964), zubní ordinace (1966), mateřské školy (1980), kam byla přemístěna místní knihovna (1996). Dokončena výstavba samoobsluhy Pramen – dnes COOP Jednota (1979) a přístavba školy Na Láni (1999). V devadesátých letech 20. století byla vesnice plynofikována a na začátku 21. století zbudována nová kanalizace včetně čističky odpadních vod. Obecní úřad byl přemístěn (2009) do přestavěné budovy Dolní školy, kde se dnes nachází také pošta, ordinace praktického lékaře a lékárna. V roce 2024 byl otevřen za budovou obecního úřadu veřejný sportovně – relaxační areál Školnička. Ve stejném roce byla zahájena výstavba přeložky silnice I/57 mimo zastavěnou část obce a v roce 2025 výstavba nového fotbalového hřiště v Cigánově.

Původ názvu Jablůnka

Původ názvu naší obce nemá ani v dnešní době jednoznačné vysvětlení. Podle první verze název obce pochází ze zdrobněliny českého slova „jabloň“. Mohlo se jednat o označení místa, kde rostlo v době osídlení větší množství jabloní, nebo zde rostla nějaká výrazná solitérní jabloň. Jabloňové porosty mohly sloužit jako orientační body na některých významných místech, jako byly zemské hranice, obchodní stezky, průsmyky nebo brody – přechody přes řeku. Druhá verze vychází z toho, že jméno obce mohlo vzniknout z názvu celní strážní tvrze nazývané „jablona“ (psáno podle staré české pravopisné zvyklosti „gablona“). Pochází zřejmě z latinského slova „gabella“, tj. poplatek, který obchodníci platili jako clo za převážené zboží – ve 14. století to byla především sůl. Je skutečností, že velká část osídlených míst s podobnými názvy (Jablonné, Jablonná, Jablonec, Jablunkov) leží u dnešních nebo bývalých hranic nebo na významných zemských stezkách. Ani jednu z verzí odborníci na určování původu názvů nepotvrdili jako tu pravděpodobnější. A tak původ názvu obce Jablůnka a dalších podobných názvů obcí a měst zůstává záhadou.

Vývoj názvu obce Jablůnka

Podle historických dokumentů se název naší vesnice v průběhu staletí vyvíjel až do dnešní podoby takto: Jablunka (1504), Yablunka (1505), Jablunka (1535), Jablonka (1670), Jablunka (1718, 1751), Gablunka (1744, 1846), Jablunka (1872). Od roku 1885 se obec nazývala Jablunka na Moravě. V roce 1924 bylo ustanoveno pojmenování Jablůnka nad Bečvou. Změna názvu byla jen administrativní a nepřímo souvisela s geografickou lokalizací u řeky Bečvy, aby byl název jednoznačný. Výsledná zjednodušená forma názvu opustila tento geografický doplněk, čímž vznikl současný právně i fakticky užívaný název Jablůnka.

Historie budovy obecního úřadu

Budova Obecního úřadu Jablůnka byla původně postavena v roce 1929 jako obecná škola, nazývaná po dokončení školy na Láni jako Dolní škola. Od roku 1939 zde byla zřízena i mateřská škola. Za druhé světové války se místo českého nápisu na budově „Škola, základ života“ objevil německý nápis „Volkschule“ (Národní škola). Od roku 1945 sem docházeli i starší žáci z Jablůnky a okolních vesnic do nově zřízené měšťanské školy. Konečně byla v roce 1954 postavena na Láni tzv. Horní škola, a tak se podmínky pro vyučování dětí zlepšily. Výuka žáků v Dolní škole byla ukončena v roce 1999, kdy došlo k dostavbě učebnového pavilonu u Horní školy. Obecní úřad v budově Dolní školy sídlí od roku 2009. K této stavbě mají vřelý vztah zejména starší občané obce, kteří v ní prožívali svá školní léta.

Obr. 5: Dolní škola

Evangelický kostel jako dominanta obce

Mezi dominanty naší obce patří evangelický kostel, kde se první bohoslužby konaly v roce 1885. V té době se Jablůnčané hlásili k evangelické církvi helvétského vyznání, při které setrvali až do založení Českobratrské církve evangelické roku 1918. Naproti kostela farníci postavili v roce 1899 dům, který původně sloužil jako fara, od roku 1962 je to sborový dům jablůneckých evangelíků. Během velkého požáru roku 1903 shořela šindelová střecha a byly zničeny krovy i interiér kostela. Hořící šindele odnášel vítr daleko do okolí, a tak vznikala další ohniska požáru, kterému padlo za oběť 57 dřevěných domů. Proto se jablůnečtí věřící rozhodli, že klenba nového kostela musí být cihlová, střecha bude pokryta glazovanými taškami a věž oplechována. Zásluhou místního faráře Jana Drobného byl kostel do dvou let obnoven. Na kruchtě byly postaveny varhany a uvnitř kostela centrálně umístěna dřevěná vyřezávaná kazatelna se symboly desatera. Jako reformovaný kostel nemá oltář, ale tzv. stůl Páně. Evangelický kostel v Jablůnce byl stavěn podle stejného vzoru jako jiné kostely, má však přece něco výjimečného. Nad vchodem je kalich – symbol husitství a rovnosti všech lidí před Bohem. Na věži není ani kříž, ani kalich, ale hvězda, která připomíná betlémskou hvězdu. Budova kostela a fary se dočkaly během doby své existence řady finančně náročných rekonstrukcí a oprav střechy, fasády včetně interiéru. V roce 1998 byly instalovány věžní hodiny s akustickým odbíjením. Roku 2003 byl kostel zvenčí nasvícen pomocí LED reflektorů a zemních svítidel, a je tak efektní součástí nočního osvětlení obce. Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Jablůnce se vedle svého bohatého interního života aktivně zapojuje do komunitního dění v obci. V kostele se pořádají veřejností hojně navštěvované adventní koncerty.

Obr. 6: Evangelický kostel v Jablůnce

Památník obětem válek
U jablůneckého kostela stojí památník se jmény občanů Jablůnky, obětí I. a II. světové války, který byl v roce 1995 rekonstruován a byla v něm umístěna pamětní schránka. Na památníku jsou i jména jablůneckých občanů, kteří za 2. světové války pomáhali partyzánům. Od roku 1944 se začaly v okolí Jablůnky formovat partyzánské skupiny pod velením Aloise Garncarze, legionáře a poddůstojníka Československé armády. Partyzáni prováděli protiněmecké sabotážní akce. Zničili např. elektrickou spínací stanici na Vsetíně, a tím na týden přerušili dodávku proudu pro Vsetín a tamější Zbrojovku. Více o osudech jablůneckých partyzánů je možné se dočíst v knize „Jablůnka - Historie a současnost obce“, vydané k 520. výročí obce.

Obr. 7: Vyznamenání partyzánů Garnaczara a Štrbačky z Jablůnky

Současnost
V současnosti je Jablůnka obcí s dobrou občanskou vybaveností. Je zde pošta, ordinace praktického lékaře pro dospělé, zubní ordinace, lékárna i síť obchodů, včetně vyhlášeného řeznictví. Aktivní spolky a komunitní život jsou její přirozenou součástí. V prosinci se to ukazuje naplno při jablůneckém adventním kalendáři – každý večer se lidé potkávají u svých sousedů, na chvíli se zastaví, popovídají si a společně prožijí advent. Tato tradice se stala inspirací i pro celorepublikovou sbírku Rozsviťme Česko.