Jablůnka

6 Sokolovna

Sportovní historie obce začala vznikem tělocvičné jednoty Sokol v roce 1918. Pro svá
cvičení si členové Sokola postavili roku 1923 na obecním pozemku proti papírně sokolovnu.
V ní byly kromě prostor na cvičení také knihovna a později biograf (kino), hrálo se zde
divadlo. V roce 1940 bylo poblíž prženského mostu otevřeno fotbalové hřiště Sportovního
klubu Jablůnka. Původní sokolovna byla po zákazu Sokola roku 1948 zbourána. V roce
1956 byla na původním místě postavena nová tělocvična, nazývaná podle tradice sokolovna,
která byla majetkem nově vzniklé majetkem Tělovýchovné jednoty (TJ) Spartak
Jablůnka. Autorem této po všech směrech vydařené funkcionalistické budovy byl
akademický architekt Ludvík Hilgert. Sokolovna má také své strážce, jsou to po stranách
budovy umístěné sochy sportovce a sportovkyně. Sokolovna sloužila po dlouhá léta jak
sportovním, tak kulturním potřebám obce. Vyhlášené byly jablůnecké sportovní plesy a
maškarní bály navštěvované lidmi z širokého okolí. V letech 1954 až 1971 hrálo ženské
družstvo na fotbalovém hřišti velmi úspěšně českou házenou. Reprezentantky Jablůnky se
staly nejlepším družstvem okresu a hrály dokonce II. a I. republikovou ligu.

Roku 1972 bylo k budově sokolovny přistavěno kino a místnosti Závodního klubu Zbrojovky
Jablůnka. Po několik let se jednalo o centrum kultury v obci.

V roce 1983 byla dokončena výstavba antukových kurtů na hřišti za sokolovnou s dvěma
hřišti na volejbal a jedním na tenis. V závěru minulého století se na fotbalovém hřišti konala
hromadná spartakiádní vystoupení. Roku 2016 byla sokolovna převedena do majetku obce.

TJ Sokol Jablůnka – Pržno, jehož činnost byla obnovena v roce 1991, má dnes přes 80
členů a podporuje zejména cvičení dětí. Nyní pod hlavičkou TJ Spartak Jablůnka funguje
především ženský volejbal, nohejbal a fotbal. Florbalový klub FBC Jablůnka s 68 členy se
cílevědomě věnuje trénování mladých florbalistů. Fotbalový klub Jablůnka, klub s bohatou
historií, je v současnosti jedním z nejpočetnějších sportovních spolků v obci. Zaměřuje se též
na děti a mládež. Vzhledem k výstavbě přeložky silnice I/57 bude zbudováno fotbalové hřiště
ve čtvrti Cigánov. Nové umístění hřiště s sebou přinese modernější zázemí pro sportovní
aktivity místních sportovních klubů.

Kdy byla papírna v Jablůnce postavena, se přesně neví. Zachoval se však zápis o koupi
mlýna, pily a papírny z roku 1818. Voda z mlýnského náhonu poháněla mlýnská kola a
stoupy k drcení a mletí surovin pro výrobu papíru. Vyráběly se zde různé druhy papíru
(dřevitý, kancelářský, konceptní, poštovní), později lepenka a karton. V 1873 byla papírna
přebudována na mlýn a dvě okružní pily. Jeden z pozdějších majitelů přistavěl zájezdní
hostinec. V roce 1903 při velkém požáru obce vyhořel mlýn u papírny. Majitelé Valchář a
Lukáš vybavili pilu novými stroji a v roce 1927 instalovali první elektrárnu s Francisovou
turbínou, která napájela proudem přistavěnou továrnu na ohýbaný nábytek. Elektřina byla
dodávána i do staré sokolovny k promítání prvních filmů. V roce 1932 vyhořela továrna i s
pilou. V provozu zůstal jen hostinec. Roku 1936 si ho pronajal pan Szieklik a v roce 1945 ho
koupil od Občanské záložny. V letech 1946–1947 postavil nový hostinec „Na Papírně“, na
jehož místě dnes stojí autoopravna. Pozemek po vyhořelé továrně a parní pile koupil roku
1938 za 80 tisíc Kč Alois Eliáš, mlynář z Ratiboře, a vystavěl mlýn na vodní a elektrický

pohon. V roce 1953 pak v rámci akce „likvidace přespočetných mlýnů“ byl mlýn definitivně
odsouzen k nečinnosti a po znárodnění přechodně užíván jako skladiště lidového spotřebního
družstva Jednota.

Dále vás trasa zeleného okruhu zavede k bývalé budově místního národního výboru, dnes
hasičské zbrojnice jablůneckých hasičů. Jablůnecký hasičský spolek byl založen v roce
1896. Měl k dispozici nejnutnější hasičské vybavení a dvoukolovou ruční stříkačku
vyrobenou firmou Smékal z Prostějova s nápisem Hasičský sbor v Jablůnce. Jako první
hasičská zbrojnice sloužila kůlna u školy. Nová hasičská zbrojnice, umístěná u hlavní silnice
na začátku Cigánova, byla postavena v roce 1926. Sloužila hasičům do roku 1964, kdy byl
dostavěn požární dům s novou zbrojnicí. Po mnoho let sloužil požární dům také jako sídlo
místního národního výboru a do roku 2009 obecního úřadu. V této budově dnes působí
Sdružení dobrovolných hasičů Jablůnka, které nezapomíná na výchovu a přípravu malých a
mladých hasičů a hasiček. Sbor dobrovolných hasičů se velkou měrou podílí na komunitním
životě v obci. Jablůnecká moderně vybavená jednotka požární ochrany kategorie II udržuje
nepřetržitou pohotovost s limitem výjezdu do 5 minut od vyhlášení požárního poplachu a
doplňuje profesionální hasiče při výjezdech k mimořádným událostem.

Další příležitostí k zastavení, zavzpomínání a prolistování knih je lavička s knihobudkou v
blízkosti hasičské zbrojnice věnovaná památce dalšího osobností Jablůnky Františka Segrada
(*1955 Vsetín – † 2021). František Segrado byl charizmatický zpěvák s nezaměnitelný
hlasem, herec, výtvarník a skvělý vypravěč, který významně přispěl k uchování valašské
písně, nářečí a příběhů. Narodil se na Vsetíně, v Jablůnce žil od roku 1990. Působil v několika
hudebních uskupeních. Spolupracoval s Čechomorem, účinkoval v bigbítové kapele
Dobrohošť, v kapele Irish Dew a ve vsetínské Veselé bídě. Vystupoval na regionálních i
celostátních scénách, např. v lyrikálu „Kudykam“ autorů Michala Horáčka a Petra Hapky
uváděném ve Státní opeře Praha. Svou první sólovou desku vydal až ve svých téměř šedesáti
letech. Hrál titulní roli v celovečerním rodinném filmu z Valašska s názvem „Děda“.
Autorkou námětu a filmového scénáře byla Marta Santovjáková Gerlíková. S manželkou
Marií získali řadu ocenění za obrazy a šperky. František Segrado byl milovaný publikem,
oblíbený mezi svými kamarády, spoluhráči z divadla i z kapel, ve kterých působil. Michal
Horáček kdysi řekl moudrou větu, že hvězdy jsou vidět, až když se zešeří. Frantova hvězda
nám bude svítit ještě dlouho.

Oba okruhy zakončíme v areálu na Školničce za budovou obecního úřadu. Nejedná se jen o
kousek místa u obecního úřadu – je to prostor, který má v paměti obce své místo a v
posledních letech dostal nový smysl. Na Školničce se dříve pořádaly legendární dětské dny,
na kterých se potkávala celá obec. Součástí prostoru byl i vzrostlý kaštan, který se stal
neodmyslitelnou součástí dětství několika generací. Od roku 2023 se Školnička v Jablůnce
krok za krokem proměňuje díky projektu „Vraťme život Školničce“, který byl zaměřený na
obnovu a oživení tohoto prostoru. Smyslem projektu nebylo jen „něco vybudovat“. Školnička
měla znovu získat roli místa, kde se lidé přirozeně potkávají. Cílem bylo podpořit komunitní
dění a zvýšit atraktivitu této části obce. Výjimečné na Školničce bylo hlavně to, že nevznikala
jen na papíře. Už od začátku byli k rozhodování přizváni sami obyvatelé a na dvou setkáních
pojmenovali, co by tu chtěli mít, co jim v obci chybí a jak by jim nové místo mohlo sloužit.
Díky tomu se Školnička nestala „projektem shora“, ale prostorem, který vyrostl z reálných
potřeb lidí. Velkou roli hrálo také financování. Na projektu se nepodílela jen obec, ale více
partnerů – konkrétně Česká spořitelna, Nadace ČEZ, Zlínský kraj, Obec Jablůnka a vůbec poprvé také obyvatelé Jablůnky prostřednictvím platformy Darujme. Na prostranství za obecním úřadem se podařilo díky architektovi Pavlu Juráňovi šikovně propojit několik prvků – dopravní hřiště s odpočinkovým místem, doplněné o cvičební prvky a také hřiště na pétanque. Prostor tak není určený jen dětem, ale myslí i na dospělé a seniory – zkrátka na to, aby se mohly potkávat generace. Součástí vzniku byla i společná práce rukama. V rámci veřejné brigády se vysazovala zeleň včetně kaštanu, který je pro několik generací „nezbytnou součástí vzpomínek na Školničku“.