Jablůnka

5 U školního sadu

 

Na Láni – původ názvu

Trasa zeleného okruhu vede místní částí obce zvané Na Láni. Název této dnes budovami zastavěné čtvrti vychází ze slova „lán“, což je stará plošná míra označující obdélníkový kus zemědělsky využívané půdy. V době, kdy domy občanů Jablůnky stály pouze podél hlavní cesty, se zde nalézaly louky a pole.

Výstavba a historie Základní školy Jablůnka

Když v padesátých letech minulého století hledali představitelé obce v čele se starostou a řídícím učitelem Josefem Hruškou vhodné místo pro výstavbu nové školy, nebylo od žádného z majitelů pozemků možné získat parcelu pro výstavbu školy v blízkosti silnice. A tak volba padla na pozemek ve svažité stráni v místní čtvrti Na Láni. Budova Základní školy Jablůnka tu byla dostavěna v roce 1954, z finančních důvodů však pouze z jedné třetiny původního velkorysého plánu architekta Antonína Flašara. Školní sad vznikl především zásluhou zkušeného ovocnáře Miroslava Klvani, ředitele školy v letech 1952–1972. Po letech snah a pokusů o dostavbu školy se školní budova dočkala v roce 1999 přístavby a žáci 1. stupně se z Dolní školy mohli přemístit na Láň ke starším žákům 2. stupně.

Obr. 1: Horní škola v roce 1960

 

Škola je kompletně vybavená výškově stavitelnými židlemi a lavicemi pro žáky, disponuje interaktivními tabulemi, má odborné učebny – počítačovou učebnu, cvičnou kuchyň, místnost určenou pro výuku hudební výchovy, dobře vybavenou dílnu pro výuku pracovních činností aj. Součástí školy je školní jídelna a školní družina s dvěma odděleními a relaxační místností. Takto moderně vybavenou školu dnes navštěvují zhruba dvě stovky žáků 1. až 9. ročníku. Jablůnecká škola je ojedinělá svým umístěním ve svahu nad obcí s pěknými výhledy. Za zhlédnutí stojí žákovská výstava výtvarných prací žáků a učitelů s názvem Galerie na schodech.

Obr. 2: Kresba pana učitele Malíka z roku 1974

Mateřská škola Jablůnka

Současná budova Mateřské školy Jablůnka zahájila provoz v roce 1980. Do té doby byla školka umístěna od roku 1939 v přízemní místnosti v budově obecné školy zvané Dolní škola. Původně měla mateřská škola stanovenou kapacitu 120 dětí, dnes je to 96 dětí. Nová školka byla vybudována v akci „Z“, to znamená, že vznikla za pomoci brigádnické práce občanů a místních organizací. V rámci takovýchto akcí vznikaly v době socialismu objekty místního významu, na které nebyly vyčleněny dostatečné finanční prostředky ze státního rozpočtu. Budova mateřské je umístěna v pěkném prostředí mimo hlavní rušnou komunikaci. Děti mají k dispozici zahradu s podnětným zázemím a moderními hracími prvky v přírodním stylu. 

Obr. 3: Novostavba MŠ Jablůnka

Obecní knihovna jako moderní komunitní centrum

Obecní knihovna, dnes Základní knihovna Jablůnka, byla v Jablůnce zřízena v roce 1920. V roce 1996 byla knihovna přemístěna do nevyužívaného oddělení mateřské školy. V roce 2021 byla jablůnecká knihovna zrekonstruována a v následujícím roce získala prestižní ocenění Zlínského kraje jako Knihovna roku. Toto ocenění přebírala tehdejší knihovnice a kronikářka Jana Brinčeková. V současnosti má jablůnecká knihovna 300 registrovaných čtenářů, z toho přibližně 100 dětí do věku 15 let. Tato moderní a dobře vybavená knihovna nabízí kromě půjčování knih a časopisů řadu dalších aktivit a plní důležitou funkci komunitního centra obce.

Zámeček

V blízkosti mateřské školy a knihovny stojí Vila Na fojtství nazývaná “Zámeček” (č.p. 73), jedna z nejhezčích vilek v obci. Postavil ji někdy kolem roku 1921 tehdejší starosta obce Josef Valchář. V roce 1938 ji od Občanské záložny za 70 tisíc Kč koupil Karel Olšák, taktéž bývalý starosta. V nižší budově Zámečku sídlila kdysi obecní samospráva v čele se starostou. V nedalekém domě č. 122 (u Galdů), kde v polovině 19. století sídlil fojt – nejvýznamnější představitel obce, se v roce 1850 začaly vzdělávat děti jablůneckých evangelíků. Ve staré mapě z 1. poloviny 20. století je tato část obce, kde se nacházejí zmiňované stavby, nazývaná Dolní obecnica. Jako „obecnica“ byla označována místa, kde se nacházely veřejné pozemky nebo obecní pastviny.

Obr. 4: Vila Na fojtství

Knihobudka a slavný rodák Karel Hofman

Cestou od mateřské školy budete míjet parčík a lavičku s knihobudkou věnovanou Karlu Hofmanovi         (* 1906 Jablůnka – †1998 Valašské Meziříčí). Jedná se o nejznámějšího jablůneckého rodáka, akademického malíře, grafika a ilustrátora. Do obecné školy chodil v Hrabůvce u Ostravy a v Mikulůvce. Jeho výtvarný talent pomáhal rozvíjet učitel měšťanské školy na Vsetíně František Růžička. Díky osudovým setkáním s malířem Ferdišem Dušou, s ředitelem vsetínské zemědělské školy Křížem a s malířem a spisovatelem Janem Kobzáněm odjel Karel Hofman v roce 1926 do Prahy, kde studoval na speciální krajinářské škole Akademie výtvarných umění u profesora Otakara Nejedlého. Po absolvování akademie v roce 1933 získal prestižní stipendium italské vlády na Akademii krásných umění v Římě. V roce 1936 se vrátil na Moravu a začal působit jako profesor na uměleckých školách ve Zlíně a v Uherském Hradišti. Poté se již věnoval intenzivně vlastní tvorbě, ve které se opakovaně vracel ke krajině, lidem a motivům rodného Valašska. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně a v dalších kulturních institucích. Do Jablůnky se mistr rád vracel, měl zde mnoho známých a přátel. Důkazem jeho vztahu k rodné vsi je nástěnná freska v zasedací místnosti bývalého místního národního výboru s názvem „Život na Valašsku“. V místní mateřské škole jsou vidění jeho fresky „Sen noci svatojánské“ a „Bačův sen“. Od roku 1960 Karel Hofman sídlil na Soláni u Velkých Karlovic, kde se dnes nachází Valašský ateliér u Hofmanů. Jsou tam ke zhlédnutí malířské, grafické, keramické a sochařské práce členů rodiny Hofmanových a jejich uměleckých přátel.

Obr. 5: Akademický malíř Karel Hofman

 

Zajímavosti poblíž zeleného okruhu

Restaurace Sýpka – historie bývalé kontribuční sýpky

Mezi jablůnecké domy s nejbohatší historií patří dům č. 130, kde se dnes nachází restaurace Sýpka s možností ubytování a zubní ordinace. Jednalo se původně o budovu sýpky na obilí postavenou v roce 1826. Obecní sýpky sloužily k tomu, aby do nich poddaní za úrodných let ukládali společné zásoby obilí (tzv. kontribuce) na setbu pro případ neúrody a hladomoru. Do sýpek na Vsetínsku (Vsetín – Maštaliska, Hovězí a Jablůnka) se svážel především oves. V přízemí nově zbudované sýpky zřídil židovský obchodník Donath hostinec. Kontribuční sýpky byly na Moravě v rámci rakousko – uherských reforem v roce 1864 zrušeny a nahrazeny peněžními fondy, později záložnami. Na začátku 20. století byla v bývalé sýpce vybudována tzv. „politúrňa“, filiálka (pobočka) firmy Jacob & Josef Khon na leštění ohýbaného nábytku. V následujících letech budova sloužila jako prodejna zemědělského konzumu, dnes bychom řekli farmářský obchod s lokálními produkty. Po založení „Tělocvičné jednoty Sokol pro dolní Vsacko se sídlem v Jablůnce na Moravě“ v roce 1918 se první cvičení členů Sokola konala v pronajaté přízemní místnosti sýpky. Firma Hartwig tu v letech 1925 až 1927 vyráběla nitěné knoflíky. V roce 1927 byla budova přestavěna a její prostory byly využívány jako byty. Nová majitelka MUDr. Anastázie Dmitrijevová (prababička dnešních majitelů) zde zřídila svou ordinaci a byt. Začátkem šedesátých let se v přízemí nacházela baňkárna, foukaly a zdobily se tu vánoční ozdoby. V roce 1961 tu Družstvo invalidů Vsetín a později výrobní družstvo Irisa vyráběly karton pro výrobu krabic, proto se budově bývalé sýpky začalo říkat „kartonážka“. V devadesátých letech budova změnila vzhled do současné podoby.

Obr. 6: Bývalá obecní sýpka

Smuteční síň v Jablůnce – architektonický unikát Vladimíra Kalivody

Výjimečná budova smuteční síně v Jablůnce byla postavena v blízkosti jablůneckého hřbitova v roce 1988 podle projektu známého architekta Vladimíra Kalivody. Tělo stavby tvoří vysoký komolý kužel s nakloněnou středovou osou, jehož plášť pokrývá šindelová krytina. Tvar stavby připomíná valašský klobouk. Dominantou interiéru síně je tapisérie z dílny akademického malíře Jiřího Pokorného. Denní světlo do síně proniká pouze střešním oknem v horní podstavě kužele a osvětluje okolí katafalku. Lavice jsou postaveny do půlkruhu. Tato stavba, bohatá na výtvarné a designerské prvky, se výrazně odlišuje od ostatních smutečních síní postavených na sklonku minulého století. Vladimír Kalivoda je také autorem neveliké stavby u koželužny KUMO, která původně sloužila jako „horní“ autobusová zastávka, později též jako prodejna zeleniny a valašských frgálů. Dnes je stavebně upravována a bude sloužit jako prodejna pečiva.

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 7: Horní zastávka v Jablůnce – navržena architektem V. Kalivodou

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 8: Smuteční síň v Jablůnce – navržena architektem V. Kalivodou