Jablůnka

5 Školní sad

Trasa zeleného okruhu vede místní částí obce zvané Na Láni. Název této dnes budovami zastavěné čtvrti
vychází ze slova „lán“, což je stará plošná míra označující obdélníkový kus zemědělsky využívané půdy. V
době, kdy domy občanů Jablůnky stály pouze podél hlavní cesty, se zde nalézaly pole a louky.

Když v padesátých letech minulého století hledali představitelé obce v čele se starostou a řídícím učitelem
Josefem Hruškou vhodné místo pro výstavbu nové školy, nebylo od žádného z majitelů pozemků možné
získat parcelu pro výstavbu školy v blízkosti silnice. A tak volba padla na pozemek ve svažité stráni v místní
čtvrti Na Láni. Budova Základní školy Jablůnka tu byla dostavěna v roce 1954, z finančních důvodů však
pouze z jedné třetiny původního velkorysého plánu architekta Antonína Flašara. Výraznými postavami v
historii jablůnecké školy byli ředitelé Miroslav Klvaňa (ředitelem v letech 1952 – 1972) a Jan Olšák (1972 –
1981). Škola je kompletně vybavená výškově stavitelnými židlemi a lavicemi pro žáky, disponuje
interaktivními tabulemi, má odborné učebny - počítačovou učebnu, cvičnou kuchyň, místnost určenou pro
výuku hudební výchovy, dobře vybavenou dílnu pro výuku pracovních činností aj. Součástí školy je školní
jídelna a školní družina s dvěma odděleními a relaxační místností. Takto moderně vybavenou školu dnes
navštěvují zhruba dvě stovky žáků 1. až 9. ročníku. Jablůnecká škola je ojedinělá svým umístěním ve svahu
nad obcí s pěknými výhledy. Za zhlédnutí stojí žákovská výstava výtvarných prací žáků a učitelů s názvem
Galerie na schodech.

Současná budova Mateřské školy Jablůnka zahájila provoz v roce 1980. Do té doby byla školka umístěna
od roku 1939 v přízemní místnosti v budově obecné školy zvané Dolní škola. Původně měla mateřská škola
stanovenou kapacitu 120 dětí, dnes je to 96 dětí. Nová školka byla vybudována v akci „Z“, to znamená, že
vznikla za pomoci brigádnické práce občanů a místních organizací. V rámci takovýchto akcí vznikaly
v době socialismu objekty místního významu, na které nebyly vyčleněny dostatečné finanční prostředky ze
státního rozpočtu. Budova mateřské je umístěna v pěkném prostředí mimo hlavní rušnou komunikaci. Děti
mají k dispozici zahradu s podnětným zázemím a moderními hracími prvky v přírodním stylu.

Obecní knihovna, dnes Základní knihovna Jablůnka, byla v Jablůnce zřízena v roce 1920. V roce 1996
byla knihovna přemístěna do nevyužívaného oddělení mateřské školy. V roce 2021 byla jablůnecká
knihovna zrekonstruována a v následujícím  roce získala prestižní ocenění Zlínského kraje jako Knihovna
roku. Toto ocenění přebírala tehdejší knihovnice a kronikářka Jana Brinčeková. V současnosti má
jablůnecká knihovna 300 registrovaných čtenářů, z toho přibližně 100 dětí do věku 15 let. Tato moderní a
dobře vybavená knihovna nabízí kromě půjčování knih a časopisů řadu dalších aktivit a plní důležitou
funkci komunitního centra obce.

V blízkosti mateřské školy a knihovny stojí Vila Na fojtství nazývaná “Zámeček”, jedna z nejhezčích vilek
v obci. Postavil ji někdy kolem roku 1921 tehdejší starosta obce Josef Valchář. V roce 1938 ji od Občanské
záložny za 70 tisíc Kč koupil Karel Olšák, taktéž bývalý starosta. V nižší budově Zámečku sídlila kdysi
obecní samospráva v čele se starostou. V nedalekém domě č. 122 (u Galdů), kde v polovině 19. století sídlil
fojt - nejvýznamnější představitel obce, se v roce 1850 začaly vzdělávat děti jablůneckých evangelíků. Ve
staré mapě z 1. poloviny 20. století je tato část obce, kde se nacházejí zmiňované stavby, nazývaná Dolní
obecnica. Jako „obecnica“ byla označována místa, kde se nacházely veřejné pozemky nebo obecní pastviny.

Cestou od mateřské školy budete míjet parčík a lavičku s knihobudkou věnovanou Karlu Hofmanovi
(* 1906 Jablůnka – †1998 Valašské Meziříčí). Jedná se o nejznámějšího jablůneckého rodáka,
akademického malíře, grafika a ilustrátora. Do obecné školy chodil v Hrabůvce u Ostravy a v Mikulůvce.
Jeho výtvarný talent pomáhal rozvíjet učitel měšťanské školy na Vsetíně František Růžička. Díky osudovým
setkáním s malířem Ferdišem Dušou, s ředitelem vsetínské zemědělské školy Křížem a s malířem a
spisovatelem Janem Kobzáněm odjel Karel Hofman v roce 1926 do Prahy, kde studoval na speciální
krajinářské škole Akademie výtvarných umění u profesora Otakara Nejedlého. Po absolvování akademie
v roce 1933 získal prestižní stipendium italské vlády na Akademii krásných umění v Římě. V roce 1936 se vrátil na Moravu a začal působit jako profesor na uměleckých školách ve Zlíně a v Uherském Hradišti. Poté
se již věnoval intenzivně vlastní tvorbě, ve které se opakovaně vracel ke krajině, lidem a motivům rodného
Valašska. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně a v dalších
kulturních institucích. Do Jablůnky se mistr rád vracel, měl zde mnoho známých a přátel. Důkazem jeho
vztahu k rodné vsi je nástěnná freska v zasedací místnosti bývalého místního národního výboru s názvem
„Život na Valašsku“. V místní mateřské škole jsou vidění jeho fresky „Sen noci svatojánské“ a „Bačův sen“.
Od roku 1960 Karel Hofman sídlil na Soláni u Velkých Karlovic, kde se dnes nachází Valašský ateliér u
Hofmanů. Jsou tam ke zhlédnutí malířské, grafické, keramické a sochařské práce členů rodiny
Hofmanových a jejich uměleckých přátel.

Zajímavosti poblíž zeleného okruhu
Mezi jablůnecké domy s nejbohatší historií patří dům č. 130, kde se dnes nachází restaurace Sýpka
s možností ubytování a zubní ordinace. Jednalo se původně o budovu sýpky na obilí postavenou v roce
1826. Obecní sýpky sloužily k tomu, aby do nich poddaní za úrodných let ukládali společné zásoby obilí
(tzv. kontribuce) na setbu pro případ neúrody a hladomoru. Do sýpek na Vsetínsku (Vsetín - Maštaliska,
Hovězí a Jablůnka) se svážel především oves. V přízemí nově zbudované sýpky zřídil židovský obchodník
Donath hostinec. Kontribuční sýpky byly na Moravě v rámci rakousko – uherských reforem v roce 1864
zrušeny a nahrazeny peněžními fondy, později záložnami. Na začátku 20. století byla v bývalé sýpce
vybudována tzv. „politúrňa“, filiálka (pobočka) firmy Jacob & Josef Khon na leštění ohýbaného nábytku.
V následujících letech budova sloužila jako prodejna zemědělského konzumu, dnes bychom řekli farmářský
obchod s lokálními produkty. Po založení „Tělocvičné jednoty Sokol pro dolní Vsacko se sídlem v Jablůnce
na Moravě“ v roce 1918 se první cvičení členů Sokola konala v pronajaté přízemní místnosti sýpky. Firma
Hartwig tu v letech 1925 až 1927 vyráběla nitěné knoflíky. V roce 1927 byla budova přestavěna a její
prostory byly využívány jako byty. Nová majitelka MUDr. Anastázie Dmitrijevová (prababička dnešních
majitelů) zde zřídila svou ordinaci a byt. Začátkem šedesátých let se v přízemí nacházela baňkárna, foukaly
a zdobily se tu vánoční ozdoby. V roce 1961 tu Družstvo invalidů Vsetín a později výrobní družstvo Irisa
vyráběly karton pro výrobu krabic, proto se budově bývalé sýpky začalo říkat „kartonážka“. V devadesátých
letech budova změnila vzhled do současné podoby.

Výjimečná budova smuteční síně v Jablůnce byla postavena v roce 1988 podle projektu známého architekta
Vladimíra Kalivody. Tělo stavby tvoří vysoký komolý kužel s nakloněnou středovou osou, jehož plášť
pokrývá šindelová krytina. Tvar stavby připomíná valašský klobouk. Dominantou interiéru síně je tapisérie
z dílny akademického malíře Jiřího Pokorného. Denní světlo do síně proniká pouze střešním oknem v horní
podstavě kužele a osvětluje okolí katafalku. Lavice jsou postaveny do půlkruhu. Tato stavba, bohatá na
výtvarné a designerské prvky, se výrazně odlišuje od ostatních smutečních síní postavených na sklonku
minulého století. Vladimír Kalivoda navrhl také architektonicky zajímavě řešené domy rodiny Gabryšových
č. 48 a č. 598, Je také autorem neveliké stavby u koželužny KUMO, která původně sloužila jako „horní“
autobusová zastávka, později jako prodejna zeleniny a valašských frgálů. Dnes je stavebně upravována a
bude sloužit jako prodejna pečiva.