Jablůnka

4 Vlčí vyhlídka

Výhledy do krajiny Hostýnsko-vsetínské hornatiny

Nejkrásnější výhledy na střed Jablůnky a na Pržno nabízí Vlčí vyhlídka. Údolím mezi oběma vesnicemi protéká řeka Vsetínská Bečva (v minulosti nazývaná Horní Bečva), která tvoří hranici mezi Hostýnskými vrchy a Vsetínskými Beskydami (dříve známé jako Vsacké či Vsetínské vrchy). Ty souhrnně nazýváme Hostýnsko-vsetínskou hornatinou. Její východní část je spolu s Moravskoslezskými Beskydami a Javorníky součástí Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Hornatinu, geomorfologicky součást Západních Karpat, tvoří flyšová geologická souvrství tvořená střídáním vrstev různých usazenin, nejčastěji pískovců a jílovců. Tento typ sedimentace vznikal v mořských pánvích v geologickém období druhohor zhruba před 100 miliony let.

Pržno – obec s bohatou minulostí

Sousední obec Pržno leží v průměrné nadmořské výšce 330 m n. m., žije v ní t. č. 623 obyvatel. Má bohatou a zajímavou historii, první písemná zmínka o obci pochází z roku 1372. Od 16. do 18. století bylo uváděno jako Červené městečko s právem vařit pivo, pořádat trhy, ukládat nejvyšší tresty od věznění, mučení až po popravy. Dodnes se udržel místní název Na Šibenkách, který odkazuje na místo s šibenicí, kde byli v minulosti trestáni odsouzenci. Žádná poprava však v Pržně není písemně doložena. Najdeme zde přes 350 let starou památnou lípu a památky spojené s katolickou a evangelickou komunitou.

Obr.: 2: Výhled na Pržnno

Pržnem prochází turistická a cykloturistická stezka Bečva. Vyhledávanou lokalitou jsou Prženské paseky. Obec Pržno leží na okraji Hostýnských vrchů s nejvyšším vrcholem na Kelčském Javorníku (864 m n. m.). Významným vrcholem, který dal pohoří jméno, je poutní místo Hostýn (736 m n. m.). Jablůnka se nachází na západním úpatí Vsetínských Beskyd. V nich najdeme rekreační centra jako Soláň, Bumbálka, vodní nádrž Bystřička, Velké Karlovice a Horní Bečva. Nejvyšším vrcholem malebných Vsetínských Beskyd je Vysoká (1024 m n. m.).

Obr.: 2: Evangelický kostel v Pržně

Bečva a život kolem ní

Původ názvu řeky Bečvy se nedá s jistotou určit. Je možné, že řeka získala své jméno podle dunivého zvuku, který prudce tekoucí voda v řece vydává. Valašský výraz „bečať“ může mít význam „plakat“ nebo vydávat pronikavý zvuk připomínající bečení ovce. Bečva pramení na severozápadním svahu Javorníků pod vrchem Trojačka v nadmořské výšce 916 m. Její pramen (Fons Bećzwa Superioris) vyznačil ve své mapě Moravy z počátku 17. století Jan Amos Komenský. Ve Valašském Meziříčí se u parku Abácie spojuje s Rožnovskou (též Dolní) Bečvou a dál směřuje už pod jednotným názvem Bečva do řeky Moravy. Ta vtéká u Bratislavy do Dunaje, který ústí do Černého moře.

Jedná se o největší štěrkonosnou řeku v České republice. Horniny z jejího dna jsou vodou postupně uvolňovány, odnášeny a obrušovány do podoby různě velkých oblázků - štěrku. Ten se usazuje na dně řeky, vytváří štěrkové lavice a ostrůvky. Bečva odjakživa poskytovala lidem příležitosti k obživě (rybolov, plťařství, ledařství, vodní pohon technických zařízení jako byly pily a mlýny). Čas od času však hrozila ničivými povodněmi. V roce 1997 způsobily dlouhodobé deště na Moravě rozsáhlé záplavy, několikamiliónové škody a 50 lidí přišlo o život.

U Bečvy lze pozorovat ptáky přizpůsobené životu u vody, druhy živící se rybami, bezobratlými či vodními rostlinami. Jde například o morčáka velkého, ledňáčka a kulíka říčního, skorce vodního, volavku popelavou i bílou, konipasa horského i bílého a různé druhy kachen. Při pravidelném podzimním tahu jsou tu k vidění přelety husy divoké a jeřába popelavého. Vyskytuje se zde populace ondatry pižmové, u nás nepůvodního druhu vodního hlodavce, též bobr evropský a vydra říční.

Obr.: 3: Výhled přes Bečvu na Jablůnku

Mokřady a orchidejové louky nad Jablůnkou

V katastru obce Jablůnka se dříve nacházely mokřadní podmáčené louky. Většina z mokřadů byla v době družstevního hospodaření rozorána, odvodněna a následně intenzivně hnojena průmyslovými hnojivy. Význam mokřadů spočívá v tom, že udržují vodu v krajině, podílejí se na zmírňování klimatických změn. Mokřady z české krajiny bohužel postupně mizí. K výjimečně zachovalým místům patří mokřadní jablůnecké louky v lokalitě „Močál“, nacházející se na východním svahu na Jablůnkou v blízkosti Vlčí vyhlídky. Jedná se o nejvzácnější přírodní lokalitu v Jablůnce a širokém okolí, která dnes počtem chráněných druhů rostlin převyšuje i mnohé přírodní památky v okolí. Lokalita je vymezena zatlučenými zkříženými kůly. O tuto raritu se zasloužil především jablůnecký občan Radek Potočný, který se lokalitě věnuje už 20 let. Mokřadní louky sekl, zajišťoval hrabání a úklid posečené hmoty. Z původních asi 40 kusů orchidejí rostoucích v husté a nálety zarostlé trávě se v současnosti na „Močálu“ nachází až 5 tisíc kusů orchidejí (vstavačovitých) v deseti druzích a další chráněné rostliny. Čeleď vstavačovitých rostlin je zvláštní tím, že žijí ve spojení s podzemními houbami (tzv. orchideoidní mykorhiza). Prostřednictvím houbových vláken získávají důležité stavební látky pro svůj růst. Pokud dojde k narušení tohoto soužití, orchidej hyne a její semena nejsou schopna vyklíčit. Proto nemá smysl orchideje přesazovat, navíc za vyrývání nebo ničení chráněných druhů rostlin hrozí pokuta v řádu desítek tisíc korun. Složitost procesu utváření specifických podmínek růstu orchidejí dokumentuje výskyt okrotice bílé, která se na „Močálu“ objevila po 17 letech pravidelného sečení. Je tu hojně zastoupen kruštík bahenní, prstnatec májový, prstnatec Fuchsův a kriticky ohrožený prstnatec plamatý sedmihradský. Z dalších ohrožených chráněných rostlin tu v průběhu roku kvetou mečík střechovitý, vstavač mužský znamenaný, lilie zlatohlávek, pětiprstka žežulník, hořec brvitý a tolitovitý aj. Zásluhou člověka mokřady z naší krajiny bohužel postupně mizí, přestože poskytují útočiště nejen výjimečným rostlinám, ale také obojživelníkům (skokan hnědý, ropucha obecná, mlok skvrnitý), plazům (užovka hladká, slepýš křehký, ještěrka obecná), hmyzu hmyzu (kudlanka nábožná, babočky, žluťásci, modrásci) a v neposlední řadě ptákům (čáp bílý, ťuhýk obecný luňák červený, strakapoud velký, poštolka obecná, káně lesní, datel černý, žluna zelená, krahujec obecný a drobní pěvci). Mokřady je potřeba v naší krajině chránit a zachovat.

Obr.: 4: Hořec brvitý

Obr.: 5 Pětiprstka žežulník

Obr.: 6: Vstavač mužský

Vlci a jejich vyhlídka

Dnes už zaužívaný název Vlčí vyhlídka vychází z novodobé pověsti zapsané Mirkem Stolaříkem, autorem nápadu umístit zde Vlčí lavičku.. Skupině přátel fandících pobytu v přírodě, turistice, vodáctví, jízdě na běžkách, divadlu, zpěvu, recesi a všem možným společným aktivitám v čele s Petrem Černochem se začalo říkat Vlci. Bylo to podle jimi  organizované sportovní akce s názvem „VLK“, vytvořeným z prvních písmen slov Voda – Lyže – Kolo. Účastníci tohoto závodu absolvovali v jednom dni postupně 18 km na běžkách (Podťaté – Světlá, Kasárna, Portáš, Vranča), 25 km na kole (Vranča – Vsetín) a 12 km na lodích po Bečvě (Vsetín - Bystřička). Další fyzicky náročnou akcí organizovanou Vlky byl „Valašský chlap“. Tímto titulem se mohl pyšnit ten, kdo v jednom dni ujel bezmála 100 km  na běžkách, a to z Jablůnky přes Dušnou, Cáb, Soláň na Bumbálku a zpět. Startovalo se ve 2 hodiny ráno, aby všichni chlapi stačili sjet z kotárů do Jablůnky ještě za světla. Nezapomenutelná byla semetínská divadelní představení Vlků a akce „Vepřové hody“ pořádaná v prženské Staré hospodě. Vlci vydali originální zpěvník autorských písní s názvem „Vyjánek“

Obr.: 7: Emblém

 

Obr.: 8: Divadlo k 500. výročí obce Jablůnka – Přepadení