Jablůnka

1 Cigánov – rozcestí

 

 

Cigánov – čtvrť s historií

Místní část obce Jablůnka nazývaná Cigánov získala svůj název zřejmě podle toho, že v dané lokalitě na okraji vsi kdysi tábořili cikáni. Na historické mapě ze třicátých let 20. století je část Cigánova popsána jako Horní obecnica. V současných katastrálních mapách je možné najít název Obecnice poblíž budovy Drobných provozoven č. 97, která je ve správě obce Jablůnka.

Velký požár roku 1903

Cigánov byl jedinou částí obce, kde při velkém požáru obce v roce 1903 neshořely dřevěné domy. Požár vznikl od petrolejové lampy v domku poblíž kostela, ze kterého po požáru zůstaly pouze obvodové zdi. Silný jižní vítr roznášel po vsi rozžhavené kusy lepenky a šindelů, kterými tehdy byly pokryty střechy. Během půl hodiny hořelo 57 domků od kostela až po mlýn u papírny. Padesát sedm rodin (358 osob) zůstalo bez přístřeší. Na místo požáru se dostavilo šest hasičských sborů. Byly to vsetínské sbory firem bratří Thonetů, Jakuba a Josefa Kohna, Salomona Reicha a hasičské sbory Ratiboře a Jablůnky. Jejich úsilí však bylo vzhledem k silnému větru marné. Obec nadobro ztratila svou původní podobu, dřevěné přízemní budovy byly po požáru postupně nahrazovány domy stavěnými z kamene a pálených cihel. Obnova obce byla možná díky veřejným sbírkám peněz, potravin, šatstva a krmiva pro hospodářská zvířata, pořádaným okresním hejtmanstvím.

Obr.: 1: Požár v roce 1903

V roce 1926 byla u hlavní silnice na začátku Cigánova postavena hasičská zbrojnice. Sloužila hasičům do roku 1964, kdy byl dostavěn požární dům s novou zbrojnicí.         

Obr.: 2: Nová hasičská zbrojnice v Cigánově v roce 1926

Drahový potok a život kolem vody

Cigánovem protékal Drahový potok, který vedl za řeznictvím pana Tajzlera před kostel a pak dále po okraji hlavní silnice přes vesnici (proto je uváděn také jako Dědinský potok). Do Dědinského potoka vtékaly z východního svahu nad obcí potůčky s místními názvy Lázkový, Štoček, Mlýnčanů, Vrškový a potok Lýkový. Potok byl v letech 1936 až 1938 překryt chodníkem podél hlavní cesty až k Hausově vile u odbočky do Pržna, kde se spojil s náhonem od Papírny – mlýna. Po soutoku s Lýkovým potokem ústil do Bečvy. V době hospodářské krize v letech 1933 až 1938 obec dávala nezaměstnaným lidem práci při regulaci Bečvy a potoků. Dělníci prohlubovali potoky a břehy zpevňovali hatěmi. Ty vytvářeli tak, že do břehů zatloukali kůly, které proplétali větvemi a zasypávali hlínou a drny. Budovali také splávky pro plynulý tok vody. Pod splávky vznikaly tůňky, kde občané v době, kdy ještě neexistoval obecní vodovod, brali vodu na zalévání zahrádek a hospodyňky tam máchaly prádlo.

Obr.: 3: Mlýnský náhon

Mlýnský náhon a počátky průmyslu v Jablůnce

Pro vznik a rozvoj průmyslu v Jablůnce bylo velmi důležité vybudování splavu na Bečvě (písemně doložen již z roku 1613) a od něj vedoucího mlýnského náhonu o délce tři kilometry. Po záplavách v roce 1802 byl jez zbudovaný nedaleko od semetínského mostu poblíž Šviráčky obnoven. Tento jez byl stržen velkou vodou při záplavách v roce 1941. Mlýnský náhon byl uměle vybudovaný vodní kanál, kde voda odváděná z Bečvy poháněla mlýnská kola a další technická zařízení papírny, několika pil, brusírny skla a stupníků na drcení křemene pro výrobu skla a později i vodní turbínu v Eliášově mlýně. Tato zařízení se koncentrovala postupně na třech místech, poblíž hřiště v Cigánově, za budovou Reichovy sklárny (dnes firma KUMO) a u papírny (firma HOBBIT). U každého z těchto míst bylo myšleno na odlehčení toku vody v případě jejího přebytku. V takovém případě byla voda nasměrována mimo technická zařízení a pak zase zpět do hlavního toku náhonu. Výškový rozdíl od jablůneckého jezu po vyústění náhonu do Lýkového potoka činil na třech kilometrech délky náhonu zhruba 14 metrů. Po roce 1941 se náhon přestal prakticky využívat. Tok Drahového potoka byl v následujících letech sveden do náhonu a ten převzal i jeho název.

Obr.: 4: Průčelí budov Reichovy sklárny

Železnice – železniční stanice Jablůnka

V roce 1885 byla v Jablůnce zbudována jednokolejná železnice a železniční stanice. Díky železnici se v dobách průmyslové revoluce zrychlila přeprava osob, surovin a zboží a začala vznikat průmyslová centra. Rozvoj železnice zapříčinil konec plťařství, tj. splavování dříví po vodě, a přepravy objemnějšího zboží do větších vzdáleností na koňských povozech formanů. Například obilí mohlo být v případě neúrody přepravováno do postižených krajů po železnici, a tak přestávaly obecní sýpky plnit svou původní funkci. V roce 1938 byla v Jablůnce postavena nová nádražní budova, a to současně se zahájením provozu druhé železniční koleje. Elektrizace železniční trati Hranice na Moravě – Púchov byla provedena v roce 1960.

Obr.: 5: Oprava železnice po povodni v roce 1907