Jablůnka

Staří Valaši věřili, že oheň není enom dar, ale aj povinnosť. Nad ohněm, kovem a lidskú pracú bděl Svarog. Učil lidi, že oheň má slúžiť, ne vládnúť. Že má hřáť, pomáhať a spojovať, ale když sa mu ztratí řád, umí vzíť všecko.
Oheň byl srdcem domu. U něho sa vařilo, pracovalo aj mlčelo. Ale stačila chvíla nepozornosti a z daru sa stal živel. Požár roku 1903 připomněl, že s ohněm sa musí zacházať poctivě a spolu.
Že řád nevzniká rozkazem, ale tým, že si každý udělá to svoje. Ne proto, že by to někdo poručil, ale proto, že sa to musí udělať. Když sa po požáru obec znovu stavěla, neptalo sa, kdo má čas.
Každý přišel. Protože věděl, že příště to može být jeho zeď, co bude potřebovať pevnú ruku.

Co sa dělá poctivě a spolu, to vydrží.

1  Cigánov - rozcestí

Cigánov – okrajová čtvrť s vlastní historií
Místní část obce Jablůnka nazývaná Cigánov získala svůj název zřejmě podle toho, že v dané lokalitě na okraji vsi kdysi tábořili cikáni. Na historické mapě ze třicátých let 20. století je část Cigánova popsána jako Horní obecnica. V současných katastrálních mapách je možné najít název Obecnice poblíž budovy Drobných provozoven č. 97, která je ve správě obce Jablůnka.

Velký požár roku 1903
Cigánov byl jedinou částí obce, kde při velkém požáru obce v roce 1903 neshořely dřevěné
domy. Požár vnikl od petrolejové lampy v domku poblíž kostela, ze kterého po požáru zůstaly
pouze obvodové zdi. Silný jižní vítr roznášel po vsi rozžhavené kusy lepenky a šindelů,
kterými tehdy byly pokryty střechy. Během půl hodiny hořelo 57 domků od kostela až po
mlýn u papírny. Padesát sedm rodin (358 osob) zůstalo bez přístřeší a obec nadobro ztratila
svou původní podobu. Na místo požáru se dostavilo šest hasičských sborů. Byly to vsetínské
sbory firem bratří Thonetů, Jakuba a Josefa. Kohnů, Salamona Reicha a hasičské sbory
Ratiboře a Jablůnky. Jejich úsilí však bylo vzhledem k silnému větru marné. Obec nadobro
ztratila svou původní podobu, dřevěné přízemní budovy byly po požáru postupně
nahrazovány domy stavěnými z kamene a pálených cihel. Obnova obce byla možná díky
veřejným sbírkám peněz, potravin, šatstva a krmiva pro hospodářská zvířata, pořádaným
okresním hejtmanstvím. V roce 1926 byla u hlavní silnice na začátku Cigánova postavena
hasičská zbrojnice. Sloužila hasičům do roku 1964, kdy byl dostavěn požární dům s novou
zbrojnicí.

Drahový potok a život kolem vody
Cigánovem protékal Drahový potok, který vedl za řeznictvím pana Tajzlera před kostel a pak
dále po okraji hlavní silnice přes vesnici (proto je uváděn také jako Dědinský potok). Do
Drahového vtékaly z východního svahu nd obcí potůčky s místními názvy Lázkový, Štoček,
Mlýnčanů, Vrškový a potok Lýkový. Drahový potok byl v letech 1936 až 1938 překryt
chodníkem podél hlavní cesty až k Hausově vile u odbočky do Pržna, kde se spojil s náhonem
od Papírny - mlýna. Po soutoku s Lýkovým potokem ústil do Bečvy. V době hospodářské
krize v letech 1933 až 1938 obec dávala nezaměstnaným lidem práci při regulaci Bečvy a
potoků. Dělníci prohlubovali potoky a břehy zpevňovali hatěmi. Ty vytvářeli tak, že do břehů
zatloukali kůly, které proplétali větvemi a zasypávali hlínou a drny. Budovali také splávky pro
plynulý tok vody. Pod splávky vznikaly tůňky, kde občané v době, kdy ještě neexistoval
obecní vodovod, brali vodu na zalévání zahrádek a hospodyňky tam máchaly prádlo.

Mlýnský náhon a počátky průmyslu v Jablůnce
Pro vznik a rozvoj průmyslu v Jablůnce bylo velmi důležité vybudování jezu (splavu) na
Bečvě a mlýnského náhonu. Původní místo a doba vzniku jezu nejsou známy. Po záplavách
v roce 1802 byl jez zbudovaný nedaleko od semetínského mostu poblíž Šviráčky obnoven.

Tento jez byl stržen velkou vodou při záplavách v roce 1941. Mlýnský náhon byl uměle
vybudovaný vodní kanál, kde voda odváděná z Bečvy poháněla mlýnská kola a další
technická zařízení papírny, několika pil, brusírny skla a stupníků na drcení křemene pro
výrobu skla a později i vodní turbínu v Eliášově mlýně. Tato zařízení se koncentrovala
postupně na třech místech, poblíž hřiště v Cigánově, za budovou Reichovy sklárny (dnes
firma KUMO) a u papírny (firma HOBBIT). U každého z těchto míst bylo myšleno na
odlehčení toku vody v případě jejího přebytku. V takovém případě byla voda nasměrována
mimo technická zařízení a pak zase zpět do hlavního toku náhonu. Výškový rozdíl od
jablůneckého jezu po vyústění náhonu do Lýkového potoka činil zhruba 10 metrů. Po roce
1941 se náhon přestal prakticky využívat.

Železnice – spojení se světem
V roce 1885 byla v Jablůnce zbudována jednokolejná železnice a železniční stanice. Díky
železnici se v dobách průmyslové revoluce zrychlila přeprava osob, surovin a zboží a začala
vznikat průmyslová centra. Rozvoj železnice zapříčinil konec plťařství, tj. splavování dříví
po vodě a přepravy objemnějšího zboží do větších vzdáleností na koňských povozech
formanů. Například obilí mohlo být v případě neúrody přepravováno do postižených krajů po
železnici, a tak přestávaly obecní sýpky plnit svou původní funkci. V roce 1938 byla v
Jablůnce postavena nová nádražní budova, a to současně se zahájením provozu druhé
železniční koleje.